Může být invalidní důchod přiznán v 17 letech?

Otázka:

Dobrý den, chtěla bych vědět, zda má můj 17letý syn nárok na invalidní důchod. Pokud ano, v jakém paragrafu zákona o důchodovém pojištění tuto informaci najdu. Mají na invalidní nárok jen osoby starší 18 let? Pokud ano, v jakém paragrafu zákona o důchodovém pojištění tuto informaci najdu? Děkuji.

Odpověď:

Může být invalidní důchod přiznán v 17 letech?

Přiznat invalidní důchod osobě mladší 18 let je možné, ale tato musí splnit:

  1. podmínku získání potřebné doby pojištění,
  2. musí být uznána invalidní posudkovým lékařem.

U osoby mladší 20 let činí potřebná doba pojištění méně než jeden rok pojištění, což můžete číst jako alespoň jeden den pojištění (např. studia). Přiznat invalidní důchod je pak možné nejdříve od ukončení povinné školní docházky (za splnění výše uvedených dvou podmínek).

Od 18 let se přiznávají tzv. „invalidní důchody z mládí“ osobám, které nezískali žádnou dobu pojištění – např. mentálně postižení apod.

Zákonná úprava
§ 3 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění:

Plná svéprávnost v právních vztazích pojištění vzniká dosažením zletilosti, pokud se dále nestanoví jinak. Způsobilost být účastníkem řízení o přiznání invalidního důchodu vzniká ukončením povinné školní docházky; přiznáním tohoto důchodu vzniká způsobilost podle věty první a trvá až do dosažení zletilosti. O omezení svéprávnosti platí obdobně ustanovení občanského zákoníku.

§ 40 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění:

Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku do 20 let méně než jeden rok.

§ 42 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění:

Na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá).