Otázka:
Dobrý den,
můj syn je hospitalizován v psychiatrické nemocnici s dg. paranoidní schizofrenie s těžkým postpsychotickým postižením osobnosti. Je mu 31 let. Byla mu sice přiznána invalidita 3. st., ale důchod byl zamítnut, neboť pojištění odváděl jen 1 rok. Od 16 let však pro těžké psychické obtíže nikde nepracoval a učební poměr v 2. pololetí 1. ročníku ukončil, do dalšího učiliště nebyl schopen nastoupit (skrýval se). Vyřízení invalidního důchodu a komunikaci i s nejbližšími příbuznými odmítal, žil izolovaně v jedné místnosti domu, dostavil se jen nárazově na úřad práce, ale zanedlouho byl z evidence vyřazen. Nemoc mu bránila nastoupit do jakéhokoliv pracovního nebo studijního poměru. Jako jeho zplnomocněný zástupce chci za něho požádat (na základě zprávy z psychiatrické nemocnice o vývoji jeho nemoci z dětství – dle podstoupených psychiatrických vyšetření) o invalidní důchod z mládí. Mám zato, že podmínky stanovené zněním zákona u důchodovém pojištění splňuje: Má více než 18 let, invalidita 3. st. mu již byla přiznána v 1. řízení a nesplňuje potřebnou dobu pojištění (v jeho věku je potřebná doba pojištění 5 let, on má jen 1 rok – evidence na ÚP). Setkal jsem se však s názorem, že aby mu invalidní důchod z mládí mohl být přiznán, nesmí splňovat žádnou dobu pojištění (ani vzniklou evidencí na ÚP a možná i pololetím studia). Ovšem toto přece zákon o důchodovém pojištění nikde nestanovuje. (Nehledě k tomu, že by bylo absurdní, aby takto těžce nemocný člověk nedostal žádný důchod jen proto, že kdysi ho ještě okolnosti dokázaly přimět k počátku studia a pak k návštěvě úřadu práce).
Doufám tedy, že mi ten názor potvrdíte. (Pokud ne, prosím o odkaz na event. zákonné ustanovení, které mu odporuje.)
Děkuji.
Odpověď:
Je možné přiznat invalidní důchod z mládí v 31 letech?
Zbytečně se zaměřujete na invaliditu z mládí, která vašemu synovi zjevně nemůže být přiznána a ani to není třeba. Invaliditu z mládí určuje ust. § 42 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění:
Na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá).
Vašemu synovi zjevně (podle názoru posudkového lékaře) invalidita před 18. rokem věku nevznikla. Datum vzniku invalidity naleznete na posudku o invaliditě, který váš syn obdržel při (nebo po) jednání na lékařské posudkové službě. Invalidita z mládí je prostředek k získání invalidního důchodu pro „děti“, které nejsou schopny získat jakoukoliv dobu pojištění (např. mentálně postižení).
Vašeho syna se bezpochyby týká „běžný“ invalidní důchod. U něj jsou podmínky následující (§ 40 výše uvedeného zákona o důchodovém pojištění):
(1) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku
a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a
f) nad 28 let pět roků.
(2) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též,
byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.
(3) Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně.
Z výše uvedeného vyplývá, že zásadní je pro vás právě stanovené datum vzniku invalidity. Pokud by posudkový lékař stanovil datum vzniku invalidity např. před 20. rok života vašeho syna, stačil by mu „méně než jeden rok“ pojištění, což přeloženo znamená „alespoň jeden den“ pojištění. Tuto podmínku by váš syn splnil (byl v evidenci ÚP a studoval) a invalidní důchod by mu mohl být přiznán.
Zásadní pro váš případ tedy není, zda jde nebo nejde o invaliditu z mládí, ale k jakému datu stanovil posudkový lékař vznik invalidity. Pokud byste docílil jeho posunutí před 20. narozeniny syna (možná i později, ale nevím, zda má jeden nebo dva roky pojištění), nic by přiznání důchodu nebránilo. Při sepisování nové žádosti o invalidní důchod syna tedy uveďte, že požadujete datum přiznání důchodu od konkrétního data – např. právě datem nějakého psychiatrického vyšetření, které dokumentuje zdravotní stav vašeho syna v minulosti.
