Otázka:
Dobrý den, prosím o laskavé zodpovězení patrně všude nepochopitelně tabuizovaného dotazu ke věci, která ale prostě taktéž patří k životu na Zemi, a je nesmyslné před ní strkat hlavu do písku. V životě se v malém procentu výskytu prostě stává, že vlivem tristně neřešeného problému nebo nepřekonatelných těžkostí dojde k vůbec nejsmutnější události, kdy si mladý, mladší, či člověk středního věku (řekněme do 45 let) sáhne na život. Prosím o odpověď na otázku, jak je v případě takovéhoto smutného, předčasného úmrtí naloženo s prostředky, které si člověk zcela hmatatelně odváděl ze svých mezd a o tyto úhrady na sociální pojištění mu přeci také byla fyzicky celý, byť smutně zkrácený život snížena jeho mzda, takže by na tyto odvedené prostředky měli mít nárok aspoň blízcí příbuzní – anebo může člověk sám stanovit do své u notáře uložené poslední vůle okruh osob, které mohou dosud „naspořenou“ částku čerpat? Děkuji mnohokrát za laskavou odpověď a profesionální přístup k tématu, které prostě k životu také patří.
(redakčně neupravováno)
Odpověď:
Dědění sociálního pojištění po úmrtí
V Česku existuje již od padesátých let minulého století tzv. průběžný systém, tzn. vybrané sociální pojištění se obratem vyplácí stávajícím důchodcům. Nikdo z nás tedy nemá u státu „naspořeno“ sociální (důchodové) pojištění, které by mohl někdo dědit.
Po zemřelém může vzniknout nárok na vdovský důchod manželce, příp. sirotčí důchod nezaopatřeným dětem. Není-li těchto osob, nikdo nic nezíská.
